Středeční turnaj v Texas Hold’em: kdo seděl kde
Ve středu přišlo dvanáct hráčů na malý turnaj v Texas Hold’em. Nespěchalo se, nemluvilo se nahlas a večer skončil jedním jménem, které na tabuli zůstane celý týden.
Od zápisu k jednomu jménu
Do šesti se u Hany zapisovali hráči. Luděk Kratochvíl losoval místa z kožené kapsy, Radek Růžička odpočítával žetony a před sedmou už stály obě pokerové plochy plné. Přišli staří známí i dva noví hosté, kteří nikdy nehráli a ptali se na všechno. Radek odpovídal tak dlouho, dokud se ptát nepřestali.
První úroveň uběhla v klidu, ve druhé se začala objevovat zajímavá rozdání. Jeden z nových hráčů, který před hodinou nevěděl, co je flop, zahrál tah, který by si pamatoval i zkušený hráč. Sál ztichl a krupiér pochválil jen očima. To je nejvyšší pochvala, jakou umí dát.
Přestávka přišla po druhé úrovni. Hosté sešli do jídelny, kde na ně čekaly koláče a čaj z porcelánových konviček. Kdo chtěl, mohl se podívat do zrcadla a zkontrolovat, jak mu to sluší. Většina to udělala a smála se.
Po přestávce zůstal v sále jediný stůl. Šest nejvytrvalejších hráčů se usadilo kolem zeleného sukna, ostatní se přesunuli na lavici pod zrcadlem a nastalo ticho, ve kterém bylo slyšet jen šustění karet v Radkových rukou.
Kdo zapsal své jméno
Poslední rozdání
Finále zabralo dvě úrovně. Tahy se dělaly zvolna, krupiér hlásil každé rozdání nahlas a Luděk si zapisoval pořadí. Kolem desáté zůstali u stolu dva soupeři; jeden z nich se najednou usmál a všem v sále došlo, že konec je na dosah.
Jméno na tabuli
Luděk napsal křídou jméno vítěze pod nadpis mistr večera. Vítěz si nic neodnesl: pohár zůstal v jídelní vitríně a on si ho jen prohlédl, než šel pro kabát. Mezi dveřmi řekl, že se v příští středu přijde podívat, zda jeho jméno ještě visí.
Co si odnést
Že k dobrému turnaji stačí rozdání, na které se vzpomíná ještě druhý den, a stůl, u kterého nikdo nesedí sám. Obojí tu ve středu bylo.